Mince schované do bot přinášejí snoubencům bohatství.
Jetel v botě prý přináší trvalou lásku (nemusí moc vykukovat).
Prý šťastná to nevěsta, na kterou svítí slunce.
Družičky bývaly přibližně stejného věku jako nevěsta, oblékly si šaty podobné jako nevěsta, aby zmátly zlé duchy, kteří se od rána snažili svatbu překazit nebo co nejvíce pokazit, a to neúnavně až do samého večera.
Nevěsta bude mít v manželství navrch, když ve svatební den spatří ženicha dříve než on ji.
Když nevěsta nadobro opouští svůj domov, měla by smočit své střevíčky v horké vodě a tou samou vodou polít práh, aby přilákala novou svatbu do rodiny. Prý se svatba domluví dříve, než práh oschne.
Za dobré znamení se nepovažuje, rozbije-li se vůb cestou na obřad nebo z obřadu, stejně tak nechtějí-li zapřažení koně vyjet. Bílí koně zapřažení do svatebního kočáru prý nenosí štěstí do rodiny.
Nevěsta by neměla na své svatbě plakat kvůli hádce se ženichem, prý by měla uplakané manželství. Výjimkou jsou slzy dojetí při obřadu.
Během obřadu prý svatebčané pozorují, na čí straně - nevěsty či ženicha - hoří temněji svíce, a usuzují z toho, kdo koho přežije. Hoří-li svíce rovně a klidně, budou prý snoubenci šťastně a dlouho živi.
Kdo ze snoubenců k oltáři přiklekne jako první, ten prý bude toho druhého poslouchat.
Kro říká nahlas slib knězem předříkávaný, prý se jen tak něčeho v manželství nezalekne.
Kdo komu první u oltáře šlápne na nohu, bude vládnout v domácnosti.
Za šťastné znamení se považuje, svítí-li slunce v momentě, kdy si snoubenci říkají ,,ANO".
Vládu v domácnosti prý převezme ta nevěsta, která od oltáře vykročí pravou nohou.
Ženou ,,pod pantoflem" bude ta nevěsta, která vykročí z kostela levou nohou.
Ten, kdo po svatbě něco koupí jako první, prý bude rozhodovat o financích (s družičkami se často domlouvalo, aby měly u sebe nějakou drobnost, kterou si od nich při východu z kostela ženich nebo nevěsta mohli koupit).
Za štěstí se považuje, potká-li mladý novomanželský pár cestou z obřadu lejno, a nejlépe když do něj nevědomky šlápne.
Podle počasí ve svatební den se usuzuje na budoucnost nevěsty v manželství:jasný den - radost v manželství, vítr - větroplašství, jasné slunce - harmonické manželství, zatažená obloha a bouřky - hádky, déšť- slzy smutku i radosti, sníh - požehnání a hohatství.
Podle počasí první den po svatbě se usuzuje na budoucnost ženichova života. Počasí druhý den po svatbě vypovídá o společném životě v manželství. Například se říká, že pokud rostou houby, budou novomanželé chudí.
Ženich by měl nevěstu přenést přes práh na hostinu a do nové domácnosti, aby vyplašil zlé duchy, kteří chtějí zmařit dobré vyhlídky na plodnost a blahobyt.
Družba přináší přes práh i družičky, aby novomanželům do domu nenanesly smůlu.
Na hostině by nevěsta již plakat neměla - prý by si odplakala požehnání.
Nevěsta by měla celý svatební den jen z jídla uštipovat (vaše nervozita způsobí, že nebudete mít na jídlo ani pomyšlení, a proto není těžké tradici vyplnit).
Svatební dort by měla nevěsta ochutnat, byť jedním soustem, aby manželství vydrželo.
Které družičce se ukrojený kousek ze svatebního dortu na talířku převrátí, ta se prý do roka vdá, anebo zůstane sedm let neprovdaná.
Svobodné ženy a dívky sledují moment, kdy se během hostiny nevěsta poprvé zvedne ze své židle čerstvé novomanželky, aby usedly na její místo. Která to první postředne a udělá, ta se první vdá.
Aby manželství bylo plodné, pochová nevěsta dítě nebo pohoupne kolébku.
Kdo sedí na hraně stolu, ten prý zůstane sedm let svobodný, kdo je podmeten, ten se prý nevdá a neožení.
Kdo při svatební noci nejdříve usne, také první zemře.
Novomanželka by měla vstoupit do domu hlavním vchodem a má-li se vyhnout neštěstí, měla by práh překročit pravou nohou a nesmí se prahu dotknout. Je prý lepší, když ji manžel přes práh bezpečně přenese - existují pro to tři vysvětlení: 1. Nevěsta musí být přenesena vzduchem, aby se za ní do nového domu navloudili zlí démoni, kteří se na ni přilepili v domě jejích rodičů. 2. Nevěsty původně poprvé do nového domu vstupovaly oknem, protože překračování prahu se spojovalo s momentem, kdy někdo umřel (zesnulý byl vynášen z domu přes práh). 3. Další vysvětlení se týká vysoko umístěných oken, kam není možno vylézt, a proto novomanželé svoji ženu přes práh přenáši, aby se prahu nedotkla, třeba klopýtnutím.
