Datum vydání: 14.11.2007V našich zeměpisných šířkách to je zpravidla muž, kdo žádá ženu o ruku. V dnešní době často muž nežádá ženu o ruku nečekaně, ale o zasnoubení se spolu při vhodné příležitosti dohodnou.
Oficiální námluvy se odehrávají v rodině nevěsty za účasti obojích rodičů, většinou v sobotu, neděli nebo v jiný svátek. Za povinnost snoubence nevěsty se považuje přinést květiny matce nevěsty i nevěstě. Pokud se všichni navzájem neznají, snoubenec v roli prostředníka postupuje takto:
Následuje pohoštění, někdy i společný oběd. Námluvy se neomezují jen na společnost rodičů a snoubenců, další pozvaní bývají z řad příbuzných a přátel, kteří pomáhají rozptýlit nervozitu a napjatou atmosféru a napomáhají seznámení obou rodin. Častěji se pořádají námluvy menší, intimnějšího chrakteru, jen mezi rodiči a snoubenci. V závěru pohoštění či hostiny se nalévá šampaňské a ženich žádá o ruku: ,,Dáte mi vaši dceru?"Otázka může zaznít i před pohostěním (podle toho, jak se ženich cítí). Ze strany rodičů nevěsty se očekává souhlas. Následují přípitky. Někdy si snoubenci při námluvách vzájemné vyměňují zásnubní prstýnky. Na program konverzace přichází otázka budoucího bydlení snoubenců a organizace svatby. Bývá také zvykem, že rodiče snoubenců si během námluv nabízejí tykání.
Žádost o ruku představuje první krok k celému maratonu předsvatebních příprav, který je dříve či později odstartován. Představuje mnoho starostí, ale i radostí a překvapení. Užívejte si krásného období předlíbánek.
